Když jsem poprvé začal pracovat, dílna vydala dva páry bezpečnostních bot: jeden celoroční- pár s ocelovou špičkou a ocelovou mezipodešví a druhý prodyšný na léto. Vždy jsem však měl pocit, že bezpečnostní obuv je neuvěřitelně odolná.
Vzhledem k tomu, že výměna bot před a po odchodu z práce byla obtížná, rozhodla jsem se jednoduše nosit -sezónní pár jako svou každodenní obuv{1}}nosila jsem je do práce, na nákupy po pracovní době a dokonce i o víkendech na procházky v parku nebo na běžné výlety. Zpočátku jsem o tom moc nepřemýšlel, ale o pár incidentů později jsem si postupně uvědomil, že bezpečnostní boty opravdu nejsou určeny k běžnému nošení jako běžné boty.
Začnu tím, kdy jsem se poprvé "naučil tvrdě" o jejich nošení tímto způsobem. Do práce byly asi tři měsíce; Jeden víkend jsem si domluvil schůzku s přítelem na pěší nákupní ulici.
Myslel jsem si, že díky tlustým podrážkám vypadají boty bytelně a stabilně pro chůzi, vydal jsem se ven, aniž bych je vyměnil. Po asi třech hodinách-přecházení celé ulice- se mi začaly zvedat nohy. Začalo to podrážděním u paty; když jsem se podíval dolů, viděl jsem, že se zadní část boty otřela o mou ponožku, což způsobilo vytvoření červeného puchýře. Bolelo to i svědilo, takže jsem sebou při každém kroku nepříjemně cukal.



